10. Kapitola

1. června 2016 v 21:51 | Shira-chan |  Only for you

Zdravím zase mina-san dneska slaví příběh Only for you kulatiny. Ano správně máme tu desátou kapitolu a proto je delší než ty ostatní Enjoy :-)



Yuko byl optimista
,, Hej posloucháš mě?"
Jeho optimismus často lezl na nervy všem okolo něj, ale jemu to nevadilo
,, Hm"
Ale díra, ve které byl nucen strávit celý týden jeho optimismus rychle spláchla
,, Chci zpátky domů"

Po svém vzteklém výlevu dostal Juurai seřvaný od třídního Jamady, který mu řekl, že pohodlnější autobus nesehnal, načež se juurai ušklíbl a s nelibostí se nasoukal dovnitř. Yuko se šoural za ním s přiblblým úsměvem. Cesta na horskou chatu trvala hodinu a dvacet minut přesně. Nicméně díky stavu autobusu museli třikrát zastavit na opravu a jednou se málem vysekali v zatáčce, protože blbla brzda. Takže se jejich cesta protáhla celkově na tři hodiny, přičemž Yuko držel za paži vzteky bublajícího juuraie, aby nevstal, nevrazil jednu třídnímu Jamadovi a nešel si stopnout taxíka. Když dojeli, autobus vypustil poslední černý oblak z výfuku a nadobro chcípl, jak poznamenal juurai. Oba byli rádi, že jsou na místě a můžou ven, ale to si nevšimli, že autobus zastavil vedle hromady sněhu, a když Yuko otevřel zaseklé dveře, vyvalila se na něj hromada sněhu.
,, Co to dopr.!" vyjekl, jak to bylo studené a Juurai vyvalil oči.
,, Je duben a tady je kupa sněhu?" nechápavě zakroutil hlavou. Usoudil, že se dostali někam k alpám, zvedl prskajícího Yuka a doslova ho vyhodil z autobusu do sněhu.
,,Studííí!" vypískl. Po menším dramatu, který předvedly holky se svýma lodičkama a balerínama si konečně mohli vzít své věci a rozejít se k chatě. Ale jak zatočili za roh, Juurai upustil svůj kufr na zem.
,,No tak takovou chatu jsem nečekal." prohlížel si nejspíše nově postavenou chatu s plastovými okny. Yuko se usmál a pomalu se začal šourat dovnitř. Po chvíli se okolo něj prohnal třídní jamada, který jakoby sníh vůbec necítil a nevnímal. Vrazil dovnitř a zamířil rovnou k malému pultu. Juurai, který šel hned za ním podruhé toho dne vyvalil oči.
,,Děláte si ze mě srandu?" Yuko, který se okolo něj protáhl, ztichl
,,Takže není nová." prohlíželi si popraskané zdi, plast na oknech, hromady prachu a pavučiny.
,,Já ho vlastnoručně zabiju!" procedil Juurai mezi zuby a Yuko tentokrát přikývl, jeho dobrá nálada nalomená pádem do sněhu zmizela úplně. Po asi deseti minutách dostal Jamada klíče a otočil se ke svým mračícím se studentům.
,,Ale co ty protáhlé obličeje?" podivil se,.Asako, která stála blízko něho si odfrkla.
,, No mám tu pro vás klíče a pokoje jsou po dvou, takže se rozdělte do dvojic." třída se začala dělit. Yuko se okamžitě chytl Juuraiovy bundy, protože si všiml, jak se k němu Asako blíží a otřásl se. Ta se zatvářila ublíženě a spárovala se se svou kamarádkou. Postupně dostávali své klíče a pak si šli vybalit. Kluci měli pokoj číslo 330 a ten byl ve druhém poschodí. Schody nebezpečně vrzaly a Yuko se začal bát, že se propadne zpátky do přízemí. Jejich pokoj byl díky bohu zařízen dobře a až na dvě pavučiny v rohu byl v pohodě. To ale netušili, že jejich postele tak dobré nebudou. Jednalo se o dvoupatrovou postel, takže Yuko okamžitě zabral vrchní. Jen, co na ni vyskočil, nepříjemně zavrzala. Yuko se zarazil a stejně tak Juurai. Mrkli na sebe.
,,Jestli se na mě proboříš, hodím tě do sněhu." zavrčel a šel do sprchy. Byl unavený a dneska stejně nic dělat nebudou. Yuko se zamračil na svoji postel, ale neřekl nic.
Noc naštěstí proběhla v pořádku. To, co je ale čekalo ráno po snídani, nikdo z nich nečekal.
,,Takže se připravte na hodinový výšlap! Není to samá rovinka tak si vemte pořádné boty!" křikl Jamada ve své šedé bundě, pod kterou měl čtyři svetry a dvě trička. Kluci pokrčili rameny a šli se nachystat. Po pár minutách stáli všichni venku. Yukovi se zdálo, že dostal kuličkou do oka, když uviděl, co má na sobě Asako. Drbl do svého spolubydlícího, který se otočil a koukl směrem, který ukazoval.
,,Co to jako má být?" vykulil oči na Asako, respektive na to, co měla na sobě.
,,To fakt nevím." Odvětil Yuko a s hrůzou sledoval, co se to promenáduje v jeho třídě. Asako na sobě měla tlustou huňatou čepici s bambulí, napodobeninu kombinézy, kterou by odvanul silnější poryv větru ve vyblité zelené barvě a na nohách vysoké zimní kozačky na podpadku. Když zahlédla Yukův pohled, zamávala na něj a Yuko se bleskem schoval za svého spolubydlícího. Krátce na to dotančil třídní Jamada a vyrazili. Zpočátku šli po pěkné vyšlapané cestičce, která se pomalu klikatila vysoko do kopce. Celá třída se díky tomu rozezněla v různých tématech, jako bylo například,, vezmu si toho nejbohatšího tenistu" nebo v případě kluků ,, jaký model auta se ti tento rok líbil a proč". Díky svým debatám si nikdo nevšiml, že cesta končí a jakmile Asako vkročila do hluboké kupy sněhu zaječela tak nahlas, že poskočil i třídní Jamada. Juurai sebou trhl a zaklel. Jak on tuhle třídu zabedněnců nesnášel! I když se našla jedna výjimka a ta právě courala do kopce vedle něho. Po očku koukl po Yukovi. Tváře měl červené a klepal se zimou, ukecaná nálada jej opustila, oči se mu leskly. Pod vousy se usmál, popadl jej za zápěstí a táhl do kopce, protože se courali vzadu. Nepočítal ale se zamrzlým výběžkem kamene, na který šlápl a tak se stalo, že se pod svojí a Yukovou váhou neudržel, výběžek pod ním praskl a než se oba vzpamatovali, kutáleli se z kopce dolů i se sněhem. Juurai se stačil zachytit větve spadlého stromu a tak se skutáleli jenom pár metrů. Yuko zaklel a vyhrabal se zpod sněhu, který jej zavalil. Byla mu zima a chtěl domů. Vztekle koukl po svém spolubydlícím, který se, jak to tak vypadalo, zabořil tak hluboko do sněhu, že se nebyl schopen vyhrabat sám. A tak celá třída s pobavením koukala na třídního nováčka, jak ze sněhu vyhrabává klejícího vyvrhela třídy.

,,Já chci domů!" fňukal Yuko, když se o čtyři hodiny později šourali k chatě. Juurai, který neměl sílu na nic po něm střelil unaveným pohledem a mlčel. Poté, co se doškrábali ke své třídě, proneska Sako dost ošklivou poznámku směrem k Juuraiovi a Yuko ji uzemnil podrážděným odseknutím, ať mu dá pokoj. Asako zmlkla a střelila vražedným pohledem směr vyvrhel školy s jasnou zprávou:
Seš mrtvej, vymyls mu mozek!
O půl hodiny později se vydrápali na vrchol k malé hospodě, kde zůstali čtvrt hodiny a pak sestoupili dolů po turistické stezce. Tou dobou třídního Jamadu proklínala celá třída. Vždyť se trmáceli po kupách sněhu hned vedle cesty! Zbytek cesty zpátky k chatě strávili klením na Jamadovu hlavu.
,,Jsem mrtvý!" zvolal na celý pokoj Juurai, vyhrabal věci na spaní a zavřel se ve sprše. Yuko zívl na celé kolo. Tenhle výlet byl šílený už od samého začátku. To je chce Jamada zabít?! Chytl se za hlavu, padl na Juuraiovu postel a zasténal. Už teď to tu nesnáší. Jak má jako přežít další tři dny?
,, Hej, válíš se mi na posteli."
,,Oh promiň." Yuko vystřelil z postele, popadl své věci a zmizel v koupelně. Juurai jenom zakroutil hlavou a padl do postele. V okamžiku usnul.
,,Do prdele!" vzbudil jej výkřik na celý pokoj. Zavrčel, přetočil se na druhý bok a snažil se znova usnout, ale praskání dřeva nad ním způsobilo, že vystřelil do sedu, a když se podíval nad sebe, překulil se z postele na zem.
,, Cos dělal, blbe?!" vyštěkl. Yuko se křečovitě držel okrajů postele, které hrozilo, že se každou minutou či vteřinou zhroutí na tu spodní. Předek se stihl propadnout o tři centimetry. Juurai se po chvíli ticha uklidnil, přešel k posteli a natáhl ruce. Yuko vykulil oči.
,,To ne!"
,,Ale jo a pohni! Nechci mít z postele palačinku!" Yuko hlasitě polkl a pokusil se kleknout. Postel se opět svezla o dva centimetry tentokrát na druhé straně.
,,Teď!" křikl Juurai a Yuko skočil právě ve chvíli, kdy se postel zlomila ve dví a spadla na tu spodní. Vletěl mu do náručí a srazil Juuraie na zem. Okamžitě se postavili a koukali na tu spoušť. Jako zázrakem nikoho nevzbudili a tak nezbyla jiná možnost, než spát na jedné posteli. Juurai vytáhl matraci, položil ji na zem a natáhl polštáře a peřiny. V tom si všiml Yukova pohledu.
,,Hele mě se to taky nelíbí, ale nemáš postel, takže spíš se mnou." S tím ulehl a otočil se k Yukovi zády. Ten se usmál a vlezl za ním do postele.
,,Víš, že jsi roztomilej v takových situacích?" odfrknutí mu byla jediná odpověď, Yuko se ušklíbl a otočil se na bok, takže se dotýkali zády. Ještě že byla tma a spali zády k sobě jinak by si všiml, jak se Juurai červená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama