2. Kapitola

16. února 2016 v 23:10 | Shira-chan |  Nejlepší přítel

a máme tu hned druhou kapču enjoy :-)


Během týdne se Luffy a Zoro stačili spřátelit natolik, že by je od sebe nikdo neodtrhl. Zoro strážil Luffyho ve dne i v noci a Luffyho rodiče byli rádi, že vidí na synově tváři po dlouhé době nevynucený úsměv. Luffy si čas strávený se Zorem užíval naplno. Běhali spolu po zahradě, hráli na schovávanou ( kterou Zoro vždycky vyhrál, vzhledem k tomu, že ho vždycky vyčmuchal) a dělali neplechy na záhoncích Luffyho matky. Luffy si přál, aby mohl být se Zorem navěky. Věděl, že je to dětinské přání, ale nemohl si pomoci. Příliš svého psa miloval. Proto se o dva týdny později převaloval ve své velké posteli a nemohl za boha usnout. Události předešlých dní čerstvě v jeho hlavě. Chtěl mít Zora u sebe. Za noci byl Zoro odkázán na velkou dřevěnou boudu a tlustý řetěz. Luffy si představoval, jaká mu musí být zima a jak musí být v noci osamělý a zamračil se. Odhodil peřinu, nasoukal se do nazouváků a po špičkách se vytratil z pokoje. Slezl schody a během chvíle byl u vchodu do domu. Pomalu otevřel dveře a vykoukl ven. Pes ležel v boudě, oči otevřené a koukal před sebe. Jenom hlava mu vykukovala. Lufy se pousmál nad znuděným výrazem svého přítele a přešel k boudě. Hlava psa vystřelila rychleji než šíp z tětivy, když uslyšel kroky a zavrčel.
,, Klid Zoro, to jsem já." Zazubil se Luffy a pes zabouchal ocasem o boudu. Byl rád, že jej vidí. Luffy odvázal řetěz a zavedl psa do domu a do svého pokoje. Zalehl pod peřinu a pes si lehl na koberec k posteli. Chvíli bylo ticho, které protrhl hlas Zorova páníčka.
,,Zoro, pojď za mnou kamaráde." Posunul se na druhou stranu postele a dlaní poplácal matraci postele. Pes chvíli váhal, ale když se Luffy zazubil, na postel vyskočil. Stočil se do klubíčka a spokojeně zavrčel. Luffy spokojen s tím, že má psa u sebe, se k němu přitulil a během chvíle oba usnuli.
,,LUFFYYYYYY!" ranní řev pána domu vytáhl z postele každého, kdo v domě spal. Zoro vystartoval z postele a začal zuřivě štěkat, čímž probudil Luffyho, který se tak lekl, že skončil na zemi.
,,Jau!" zakňučel a pomalu se vyhrabal na nohy. Oblékl se a se psem za patami sešel schody a zamířil do kuchyně. Jeho otec už na něj čekal a mračil se jako špatné počasí.
,,Co dělal Zoro ve tvém pokoji?" zeptal se tichým hlasem a Luffymu naskočila husí kůže. Neměl rád, když se otec zlobil. Vždycky řval.
,, V noci byla hrozná zima. Nechtěl jsem ho tam nechávat mrznout."
,,Na to má kožich." Zaprotestoval a Luffy se na otce zamračil.
,,Ale mě ho bylo líto!"
,,To stačí! Dohodli jsme se, že přes noc bude pes hlídat dům! Neporušuj naši dohodu Luffy, nebo ho zavezeme zpátky do útulku!" s těmito slovy se Luffyho otec otočil a zmizel v ložnici. Luffy neměl slov. Otočil se a se Zorem za zády vystartoval do zahrady. Zamířil na své skryté místo za domem, které si postavil krátce po tom, co si Zora přivezl z útulku. Byl to malý domek z dřevěných prken, ale odolný proti dešti nebyl, takže v něm zůstával jenom za hezkého počasí. Když dorazili, nechal psa jít prvního a zavřel za nimi dveře. Z malé poličky, kterou také ztloukl z prken vytáhl kost, kterou hodil Zorovi a pes se ho ní hladově pustil. Luffy jej pozoroval s úsměvem na tváři. Ten mu však po vzpomínce na slova jeho otce zmizela.
,,Nedovolím to Zoro. Nic mi tě nevezme. Ty a já spolu budeme navždy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama