3.Kapitola

5. září 2014 v 18:21 | Elis |  Only for you
Dobré odpoledne bobíšci moji :-) celý srpen jsem měla obsazený takže jsem se k psaní nedostala ale se začátkem skoly mám nervy na pochodu.Zvlášť když počítač odmítá přihlásit do blogu. Ale píšu a už je tu třetí část povídky jen pro tebe. Tak se pusťte do čtení :-)



Juurai Retsuya byl dobrák.
,,Tomu nemůžu uvěřit.Vážně?"
Dobrák z celého srdce.
,,Nekecám, fakt to udělal."
Ale ve škole platila vlastní pravidla.
,,Ale tím se nic nemění."
A ten, kdo je porušil, se stal vyvrhelem.

Pomalu otevíral oči. Hlavu měl jako střep a nemohl si vzpomenout, co se stalo. Ucítil pohyb.
,,To je dost, že jsi vzhůru. Začínal jsem si myslet, že jsi mrtvý." Zvuk hlasu způsobil, že se Juurai vymrštil do sedu a zaostřil na osobu, která seděla na kraji postele. Díval se do tváře kluka, kterého ve škole nikdy neviděl. Chytil se za hlavu. Strašně ho bolela.
,,Mohl bys mi přinést sklenici vody?" zabručel tiše a přehodil nohy přes okraj postele. Po chvíli se kluk vrátil se sklenicí vody.
,,Díky." Pousmál se a naráz vypil celou sklenici. Cítil se lépe.
,,Kdo jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl." Zeptal se jistějším hlasem. Kluk k němu natáhl ruku
,,Yuko Shirai. Jsem tu nový a ocenil bych slovíčko díky za záchranu před rozplácnutím." Ušklíbl se. Juurai si ho pozorně prohlédl, načež podávanou ruku stiskl. Pohlédl do průzračně modrých očí. Po zádech mu přeběhl mráz.
,,Jak je na tom ta holka?" Yuko se usmál.
,,Jsi vážně starostlivý. Lehký otřez mozku. Druhá byla v šoku ale už se z toho otřepala." Juurai věděl, že mu nepřijdou poděkovat. Zhluboka si povzdechl a pohlédl na hodiny. Zamračil se.
,,Jak dlouho jsem byl mimo?"
,,Hodinu." Blesková odpověď. Zvedl se a podíval se na Yuka. Světle modré kadeře mu padaly do očí.
,,Vracím se do třídy." Yuko povytáhl obočí ale mlčky ho následoval.
Ošetřovna se nacházela v přízemí, takže museli vystoupat do prvního patra. Když byli v polovině cesty do třídy, Yuko pomluvil.
,,Poslyš, s touto školou je něco v nepořádku." Juurai se zamračil.
,,Proč myslíš?" prohodil a přidal do kroku.
,,No, když jsem tě nesl na ošetřovnu, všichni se tvářili, jako by tě chtěli vykuchat.
,,Já vím." Juuraiova nálada spadla pod bod mrazu.
,,Oni jsou takoví a….POČKAT! TYS MĚ NESL?!" nevěřícně se na nováčka otočil. Yuko se culil jako sluníčko, div že nezačal svítit.
Do třídy dorazili mlčky. Když vešli, Juurai beze slova zamířil do své lavice. Nenávistných pohledů si nevšímal. Yuko povytáhl obočí. Nechápal, co se tu děje. Vzhledem k tomu, že se už představoval, nahodil úsměv a šel se posadit. Skutečnost, že seděl za Juuraiem, opomenul. Juurai se tvářil klidně ale Yuko poznal, že nemá daleko k pláči a zuří. Chtěl vědět, co se v této třídě děje a hlavně chtěl vědět víc o něm. Věděl, že to bude skvělý člověk od chvíle, kdy ho viděl se sestrou. A pak ta jeho záchranářská akce. To vyvolalo další otázku. Proč mu nepoděkovaly? Proč se tvářily, jako by viděly obtížný hmyz? Byl rozhodnutý přijít na kloub těmto otázkám a osoba, která mu na ně odpoví, seděla před ním a soptila.

Po škole se Juurai zdržel, aby vyplnil nějaké papíry. Takže odcházel jako poslední. Proto ho dost překvapilo, když uviděl Yuka, jak přešlapuje u zídky a čeká na něj.
,,Co tu děláš? Škola skončila před třiceti pěti minutami." Yuko se ušklíbl.
,,Potřebuji pár odpovědí a chci je od tebe." Juurai se na něj překvapeně podíval
,,Ode mě?"
,,Od tebe." Juurai se chvíli vzpamatovával a pak vyrazil domů s Yukem za zády.
,,Víš neměl by ses okolo mě ochomýtat ani se na mě lepit." Začal jejich rozhovor.
,,A můžu vědět proč?" Yukovi se ta představa nelíbila.
,,Kvůli naší třídě. Nepřijali by tě mezi sebe." Juurai se tvářil, že ho to hodně trápí. Yuko zpozorněl. Pozoroval svého spolužáka a čekal, co z něj vypadne. Juurai si povzdechl.
,,Kromě toho, že má škola svůj řád, který musí všichni dodržovat, existují ještě studentská pravidla mezi studenty. Každá třída má svůj vlastní řád skládající se ze dvou nebo tří pravidel. Ten, kdo poruší byť jen jedno pravidlo, stane se vyvrhelem třídy." Na chvíli se odmlčel a Yuko chvíli zpracovával informace ve své hlavě. Začínalo to být zajímavé. Přešli křižovatku a Juurai se rozhlédl po parku. Zamířil k lavičce, na kterou se posadil. Yuko zůstal stát. Po chvíli ticha Juurai promluvil.
,,V naší třídě platí tři pravidla. První je nezradit. Druhé nervat se a třetí se týká sexuality. Já porušil druhé pravidlo a stal jsem se vyvrhelem třídy."
,,To je zvláštní. Nevypadáš jako někdo, kdo se rád rve." Juurai se zašklebil.
,,Já to tak nechtěl. Jednou jsem do něj narazil a on mi chtěl dát do držky. Zmlátil jsem ho v sebeobraně. Ale to nikoho nezajímalo." Sklonil hlavu a podíval se na své ruce. Moc dobře si to pamatoval. První střet se Shurem.


Bylo krásné slunečné počasí. Možná až moc velké horko ale Juurai si to teplo užíval. I když na to nevypadal, měl horko rád. Škola skončila a on se těšil domů. Měl skvělý nápad na večeři a tak spěchal. Ve dveřích se pozdravil se dvěma přáteli a rozběhl se směrem k zídce postavené okolo školy. V zápalu radosti si nevšiml osoby před ním a po hlavě do ní vrazil.
,,Omlouvám se." Vyhrkl a chtěl osobu obejít ale neudělal ani krok. Velká ruka ho popadla za rameno a smýkla jím dozadu. Padl na zadek a zvedl oči ke klukovi, který se tvářil jako masový vrah. Mohl měřit metr osmdesát a vypadal, jakoby prolezl žumpou. V hlavě mu zasvítila varovná kontrolka.
,,Omlouvám se? Nic víc neřekneš?" zavrčel, drapl ho pod límcem a zvedl do úrovně očí. Juurai se na něj zamračil. Kontrolka v jeho hlavě spustila sirénu.
,,Pusť mě." Řekl klidnýl ledovým hlasem a vzdorovitě se díval do černých očí.
,,Cos to řekl?!" vyštěkl kluk a chtěl mu dát pěstí ale Juurai to čekal a jeho koleno bylo rychlejší. Zasáhl ho do slabin a rukama ho praštil do ramen. Kluk po nárazu kolena zaúpěl a stisk povolil, takže byl jurai volný. Chvíli se měřili pohledy.
,,Nasrals mě Retsuyo. Připrav se na pořádnou nakládačku!" vyštěkl a Juurai zaujal obranný postoj.
Ani nevěděl jak, ale držel kluka pod krkem. V hlavě mu tepala otázka:Jak je možné, že ho zná? Sáhl mu do saka a vytáhl občanský průkaz. Shura. To jméno znal. Patřilo postrachovi na západě města. Pustil ho a zvedl svou tašku, kterou před bojem odhodil. A pak mu došlo, jak velkou chybu udělal. Okolo něj stáli přihlížející lidé i studenti, mezi nimiž rozpoznal tváře svých přátel.
Bývalých blesklo mu hlavou, když viděl nenávistné pohledy v jejich tvářích. Na nic nečekal, otočil se a rozběhl se domů.


,,To jsou pěkně blbé zákony." Poznamenal Yuko a pohléhl na hodinky.
,,S tím nic nenaděláš. Buď se jimi řiď, a nebo buď vyvrhelem jako já." Juurai se usmál a zaklonil hlavu.
,,Takže kdybych se s tebou kamarádil, měl bych problém."konstatoval.
,,Správně." Juurai se postavil a naposledy se na Yuka podíval. Budu muset jít. Čeká mě spousta práce."
,,Vážně? Tak se uvidíme zítra." Zamával a odešel. Juurai proklínal sám sebe. Právě pohřbil šanci získat kamaráda.

O dvacet pět hodin později došlo k dalšímu střetu Juuraie a Shura.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama